Characters

Valora St. Kaartje

26. listopadu 2016 v 21:22 | Viol

Pohlaví: Žena | Věk: 32 let | FC: Elizabeth Mitchell | Majitel: NPC | Status: Živá

Nikdo snad nemohl předurčit, že tahle okouzlující a křehká žena, se jednoho dne stane někým tak významným a potřebným. I přesto že předpoklady jejího myšlení k tomu zavádějí jistý směr. Její nejčastější vyjádřenou emocí, se stala nadprůměrná inteligence a rozhodnost. Lidi si svým intelektem umí velmi vydřeně omotat kolem prstu, aby jí podpořili v plánech k budoucnosti. Její zvláštnost přetrvává v hebkých zářivých blond vlasech, díky kterým vypadá tak mladě a přesvědčivě. Je známa hlavně díky své perfektně vytvarované postavě, což jde vidět především na uplých kalhotech a sametovém saku. Má vytříbený vkus, což dokazuje její luxusní obydlí, stříbřité šperky, drahá kosmetika, nebo dokonce jídelní příbor. Nesnáší nepřesnost, vulgaritu (kterou přesto musí někdy používat i ona), nevědomost, vysoké nároky a lidi, co jsou lepší než ona. Lidi si musí prostudovat, než jim svěří do rukou něco důležitého, nebo než se s nimi spřáhne. Samozřejmě v osobnějších záležitostech. Svá tajemství však sděluje pouze těm nejbližším osobám, která zná už dlouhou dobu, a v kterých vidí potenciál. Nejvíc se svěřovala svému otci, ano, to kdysi ano. Pak blízkým přátelům, jež měla sice málo, ale dost k tomu aby se nepovažovala za samotářku. Socializace je pro ní to nejhlavnější, a proto se snaží vycházet skoro s každým, chce působit mírumilovně ač se jí někdy nedaří. Její monotónní hlas jde rozeznat po pouhém slově. Ani né příliš monotónní, jak spíš vážný a setrvačný. I když její hlas podstatu tak moc nemění. A jako každý člověk, i ona má z něčeho strach. Například z toho, že se jednoho dne probudí bezmocná. Že najde nějakou vzpomínku na svou matku. Anebo že jí zbaví vlády nad Defiancí.
Svůj život by byla schopna hodit do planoucího ohně, jako zmuchlaný a nepotřebný kus papíru. Mohla by tvrdit, že její život bylo jedno velké zklamání, nebo jeden obrovský úspěch. Jako malá měla jednu zálibu, v které ji příliš mnoho lidí nepodporovalo. Dokonce ani její vlastní matka, ani její bratr. Pouze její otec v její úvahy věřil, a podporoval ji. Ta záliba, byla vedení ostatních lidí nebo věcí. Ve svých 13 letech, se rozhodla vedení dostat i do její třídy na Základní Škole. Chtěla mít své slovo, přála si, aby jí všichni poslouchali a souhlasili s ní. Avšak, její postarší třídní učitelka si po nějaké době zavolala do školy rodiče, kterým sdělila, že na třídu má špatný vliv, že od té doby co si všimla, že jim našeptávala různé věci, atmosféra se časem začala měnit po celé škole. Matka se z toho málem propadla studem a zhrozením, otec se mezitím natřásal pýchou. Se svou matkou toho nikdy neměly tolik společného, což jí doopravdy mrzelo. Byla až moc ustaraná, opatrná. Valora byla povahou celý táta, a vzhledem se podobala své babičce od matčiny strany, tím pádem, se podobala své matce. Taky tak nádherné lesklé blond vlasy, navlněné a okamžitě povšimnutelné. Rysy lícních kostí, dlouhý krk, oči skleněné jako panenka, modré jako barva na palety. Možná celkem přehnaný popis, ale z blízka to tak doopravdy vypadá. Někteří o ní říkali, že je posel nějaké bohyně nadvlády. Sedí to k ní teda perfektně. Ona si však nikdy nepřipadala tak úžasně nádherná, nevšímala si toho, že každý pozoroval jak jí vlasy padají přes ramena, a jak se při tom na ní užasle dívají. Protože to nemělo cenu, být pyšná na sebe, když ten po kterém jste to zdědily, vás už dávno opustil. V nedělní večer, se její matka rozhodla se sebrat, a ujet někam daleko. Najít si nový život, s lepšími lidmi. Jela dalekou cestu, než si našla lepší místo. Nikomu neřekla, kam jede. Zanechala po sobě jenom kus papíru.. na který napsala rozlučná slova. Věděl jsi, že to jednoho dne přijde. A ten den, postihla tahle hodina, tahle minuta, těchle pár křehkých vteřin. Alexi, ty moc dobře víš, jak dlouho jsme to tajili. Že nás už nic nespojuje, nic nepřitahuje. Že lituji toho, jak jsem se rozhodla žít. Promrhala jsem všechno, a tím vážně myslím všechno. Má vlastní dcera nestála o mou přítomnost. Můj syn ode mě odešel. Je na čase, abych udělala to samé. Po přečtení tohohle vzkazu, se otech psychicky zhroutil. Bylo to s ním špatné, a on věděl, že se jednoho rána neprobudí. A Valora se dozvěděla, že její otec, celou dobu ve svém životě zanechával stopy po svém vážném plánu. Založení nové korporace, neboli spyknutí proti Dalttonu. A ona, po jeho smrti, dokončila to, co už nestihl. Založení nové korporace, kterou pojmenovala, Defiance.

,,Čas nám připomíná, že i ty nejkřehčí sekundy, mohou přerůst v nekonečná staletí.''

Keenan Knox

20. listopadu 2016 v 10:48 | Renaiti

Pohlaví: Muž | Věk: 31 let | Síla: 9 | Points: - | FC: Jeffrey Morgan | Majitel: Renaiti | Status: Živý
Působí dojmem idealistického a hrubého muže s psychickými poruchami a nemalou radostí z brutality s dávkou rozumu a černého humoru. Hojně ve své mluvě využívá sprostých slov, ať už k vyjádření obdivu nebo naprostého znechucení. Přirozeně rád lže a manipuluje s lidmi. Často nedává najevo své pravé emoce a baví ho utrpení ostatních. Nikdo pořádně neví, co se v té jeho hlavince odehrává a co od něj má čekat, facku, pohlavek, ránu do hlavy nebo snad pochvalu? S tím jde ruku v ruce i jeho nepředvídatelnost, nejen v emocích, ale i v chování. Přesto má však rád řád a pravidla, která si upravil podle svého. Co oči nevidí, to srdce nebolí, no ne? Zatímco někdy může být nemilosrdný, jindy je chápavý a ušetří kohokoli k pozdějšímu využití, protože proč dotyčného zabíjet, když se může ještě hodit. Opovrhuje znásilněním, hnusí se mu, ovšem pokud žena sama chce...jó, tak to je potom jiná. Jinak je schopný jakéhokoli násilí a je mu jedno jestli se jej dopouští na dospělé osobě nebo na dítěti, protože když to tak musí být, nějak se dotyčný jistě provinil. Jeho pozice mu poměrně stoupla do hlavy, ne že by byl nějak namyšlený, to ne, spíše si myslí, že může úplně cokoli se mu jen zlíbí. Sice to tak úplně pravda není, ovšem svou práci odvádí velmi dobře, takže mu je mnoho věcí prominuto...
Narodil se v Acid Union a byl již od útlého věku vychováván pro Hlídku. Své rodiče vlastně díky tomu ani pořádně moc neznal a nijak mu to nevadilo. Jeho život byl trénink a on jej miloval, všichni ostatní pro něj byli jako rodina a sám trenér jako otec. Časně ráno vstávat, dát si do těla a pozdě v noci znovu vlézt do postele, aby se další den mohlo jet od znova. Možná si řeknete, že to není žádný život, jen přežívání. Jak pro koho. Trénink se stal jeho celou součástí a prakticky pro něj žil. Díky tomu se toho také spoustu naučil a jen tak jej něco nezaskočí. Ne nadarmo byl jedním z nejpotenciálnějších vůbec. Samozřejmě to pro něj bylo potěšení, být v něčem lepší než ostatní, to se mu prostě zamlouvalo. Měl skoro až na krajíčku, když v osmnácti musel přestat trénovat a přesunout se na Zeď. Jenže osud tomu chtěl trochu zvláštně. Bránil všem, kdo chtěli přelézt nebo podkopat se pod Zdí, ovšem některým jeho kolegům to připadalo až příliš drastické, když svojí baseballovou pálkou s ostnaným drátem udeřil vždy jednoho ze skupiny a i další s hrůzným zážitkem před očima vzali nohy na ramena. Všichni měli strach z toho, že díky jeho počínání se nakonec všichni spojí, vzbouří a půjdou proti nim. Poslali proto dopis se stejným charakterem a jejich obavami leadrovi Acid Union, aby svého muže stáhnul zpět. Morgan se příčil, souhlasil s Keenanem, aby lidé viděli, co se jim stane, když se budou pokoušet dostat se přes Zeď, ale nakonec je musel přeci jen uposlechnout, protože vzpoura Hlídky by nevěstila nic dobrého. Osobně se proto za Keenanem vydal. Vypověděl mu vše na rovinu i o dopise od Hlídky, avšak ujistil jej, že tu není kvůli nim, ale proto, že si myslí, že je ho i jeho smyslu pro brutalitu na Zdi škoda. Nabídl mu proto práci u Lovců duší. Tak jak se sluší a patří, Keenan svého leadra poslechl a nutno podotknout...má se skutečně báječně, mnohem lépe než ti všiváci u Hlídky. Jeden čas dokonce i trénoval rekruty, ovšem nyní už mají štěstí, že na ně nemá nervy, protože by z nich jinak musel duši vymlátit, jak jsou neschopní. Jezdí už proto jenom na Svět a chytá nějaké alespoň trochu nadějné případy a náramě jej to baví...
Doplnění piště na e-mail...

Stephen Glass

18. listopadu 2016 v 15:29 | Renaiti

Pohlaví: Muž | Věk: 74 let | FC: Ian McKellen | Majitel: NPC | Status: Živý
Stephen je muž zosobňující moudrost, rozvážnost a milosrdenství. A tak se stal ideálem všech, kteří jsou součástí jeho korporace. Nikdy nejednal zbrkle, aby toho následně litoval. Vždy je ten typ, který jen tak sedí, vyposlechne si všechny názory i horlivou debatu a až už opravdu záleží jen na něm, pouze přikývne na souhlas či nesouhlas. To on plnil pozici onoho "Majáku naděje", jehož záře ve světě plném temnoty a zla provázela cestou ty, kteří měli dobré srdce a toužili bojovat za vše, co jim bylo drahé - za jejich korporaci a rodinu. Vždy ke svým loajálním lidem tíhnul a neviděl v nich pouze lidské oběti pro jeho zájmy, ale osoby, které touží po dobrém životě jako on. Ne nadarmo byl díky svému názoru ostatními korporacemi označován za blázna. Ovšem on si z toho nic nedělá, jeho lidé v něj vzhlíží a on jim tak ukazuje, že na slovech ostatních nezáleží. Ke svým lidem se chová velmi přívětivě, kdyby měl poslední sousto jídla, dal by jej nějakému dítěti, jež jej potřebuje více. Kvůli tomu ho všichni tolik respektují a pracují pro něj bez reptání. Právě díky jeho povaze a tvrdé práci ostatních dokázal Dalttone pozvednout do takové úrovně v jaké je...
Jelikož je se svými lidmi velmi sdílný, netajil jim ani svoji minulost, aby i oni viděli, že každý nemá historii zrovna růžovou. Společně s rodiči patřil mezi chudé lidi a i když měli sami málo, byli na světě i tací, jež měli ještě míň. Pravidelně cestou ze školy bezdomovcům dával svoji svačinu, jen aby viděl ten úsměv na jejich tvářích. Také se zapojoval do mnoha projektů, týkajících se právě pomoci chudým. Byl dobrovolníkem v mnoha neziskovýh organizacích, které jezdili různě po městě a pomáhaly všem potřebným. Dokonce i zvířata zachraňoval, měl doma takovou malou ZOO. Čím více rostl, tím více pomáhal. Ve svých třiceti letech dokonce obdržel i takové malé ocenění od korporace Dalttone, za mír. Od té doby vlastně pomáhal korporaci získat si dobré jméno mezi chudými, kterých bylo poměrně hodně. Po odstoupení leadra korporace byl do čela jednohlasně jmenován právě třicetičtyřletý Stephen. Byl z toho mírně v šoku, obzvláště proto, že neměl čas se ani rozkoukat a už začínaly rozbroje proti Šestce. Nakonec to k jeho smůle nedopadlo všechno dobře a byl nucen své lidi přestěhovat do podzemí. Nezapomněl zachránit ani několik druhů zvířat, kteří by bez něj na Světě nepřežili a můžeme je tedy najít v takové jejich soukromé ZOO v sídle Dalttone. To on přišel s nápadem zavedení Turnajů, bylo to vůbec poprvé, co pronesl více slov, než jen přikývnutí. Věří, že jeho lidé jsou silní a dokáží vyhrát, aby se měli lépe...

Rickie Drayton

17. listopadu 2016 v 10:19 | Renaiti

Pohlaví: Muž | Věk: 58 let | FC: Sylvester Stallone | Majitel: NPC | Status: Živý
Na první pohled se může jevit jako milý chlápek, jenže problém je v tom, že tomu tak opravdu není. Sice se na vás může usmát, říct nějaký vtípek, ale v hloubi duše si už na vás vymýšlí plán zničení. Nemá moc rád lidi, kteří se ho snaží oblafnout a dělat si z něho pitomce. To je jedna z věcí, kterou opravdu nepřekousne. Také se jedná o hodně tvrdohlavého muže. Žene se do věcí, které by si měl promýšlet, ale vždycky z toho zatím vyvázl živý. Holt má hodně velké štěstí. Stačí ho naštvat i maličkostí, že budete někomu vydávat tajné informace, které může vědět i pár lidí, třeba i jeho osobní tajemství. Poté už se tomu už jen zasměje a zmáčkne spoušť, kdy vám kulka do sekundy provrtá díru v hlavě. Ale to on naopak může a hlavně chce vědět informace, protože on tomu tady velí. Dokáže proto mučit člověka několik dní, ale ještě nikdy se z jeho mučení nedostal žádný člověk živý, vždy kdokoli skončil mrtvý. Rickie nevypadá na první pohled tak zkaženě, ne? Opravdu se dokáže chovat jako milý chlapík, protože se toto stvoření umí i smát, to především, když se mu daří. Pokdu tomu zrovna tak není, tak si uchovává neutrální výraz ba dokonce i ten nasraný, který budí respekt. Hodně se mu příčí, když mu někdo sáhne na jeho dceru, ať už toho člověka má seberaději, ona je jeho dcera a on moc dobře zná všechny tyhle chlípný prasata. Ano, je pár lidí, kteří jsou s ním už od počátku a s nimi problém nemá, protože mu byli vždy věrní a dokonce by pro něj zemřeli - mnoho tak také dopadlo. Sice se tomu špatně věří, že by takovému člověku někdo svěřil i život, ale je to tak. Všechny svoje špiony si velmi hýčká a chová se k nim jako k vlastním...

Na povrch se prozatím nedostalo více, než, že jeho rodiče byli také čelny Chaos Clanu, otec byl dokonce leader, stejně jako on. A po jeho smrti - těsně před začátkem roku 2090 byl ve svých devatenácti jmenován do čela rodné korporace. Dá se zde mluvit o velké poctě, ale jemu začaly především obří povinnosti. Nevěděl pomalu čí je, když už seděl na zasedání projednávající zničení Šestky. Nakonec mu přeci jen nezbylo nic jiného než držet krok s ostatními. Sice neviděl rád, jak jeho špioni a blízcí přátelé nasazují život, aby pronikli do šesté korporace a zevnitř ji pomalu začali ničit, ale musel zatnout zuby, jako už mnohokrát a dovést své lidi ke slibované lepší budoucnosti. Nikdo z ostatních spojenců nevěděl, že nasadil své nejlepší i mezi ně. Právě kvůli tomu došlo k takovým zmatkům, při použití jaderných zbraní. Rickie jen s blaženým výrazem na tváři sledoval, jak se ti blázni snaží každý na svou pěst, ale nevědí, že Šestka už dávno padla díky němu a jeho špionům. Přišel o dva blízké přátele, kteří z šesté korporace nedokázali včas utéct. Stále jej ztráta těchto dvou věrných lidí bolí, ale už se přes to nějak přenesl. Být špionem prostě není procházka růžovou zahradou a každý, kdo se do této práce dobrovolně pustí to nejspíše ví. Po odebrání se pod zem byl velmi naštvaný z toho, co se stalo. Jeho vědci vždy drželi krok s nejnovějšími objevy, ale sami nic moc nedokázali. Byl proto odkázán na všechny své špiony v korporacích, kteří pravidelně donášeli informace o tom, co nového vynalezli jinde. Jenže jídlo čím dál více docházelo a oni neměli potřebné prostory pro chování nějakých zvířat nebo něčeho podobného. Když se k němu tedy donesla zpráva o schůzce všech leadrů, ani na moment neváhal. Turnaje přivítal s otevřenou náručí, je to pro něj možnost, jak ukázat, že Chaos Clan je jedním z nejlepších. Před ostatními korporacemi se snaží tajit, že se mu narodila dcera, jelikož se bojí, že by toho mohli zneužít a dopadlo by to pak pro něj špatně. Svoji holčičku má nadevše rád, tak právě proto...
Doplnění piště na e-mail...

Blake Gallagher

13. listopadu 2016 v 17:19 | Renaiti

Pohlaví: Muž | Věk: 24 let | Síla: 7 | Points: - | FC: Bob Morley | Majitel: Kris | Status: Živý
Své cíle i touhy staví na první místo. Snadno se nadchne pro naprosté maličkosti a nepřestane, dokud nejsou tužby vyslyšeny. Tvrdohlavý paličák, který hlavou prorazí zeď místo toho, aby ji obešel. Bezmyšlenkovitě se vrhá do nebezpečí, obdarovaný bezmeznou odvahou tropí věci, nad kterými zůstane rozum stát. Není hloupý, jen impulzivní. Rád si dělá a bere, co chce. Není radno mu vstoupit do cesty, umí být nekompromisní a přímočarý. Nebojí se prosadit svůj názor, ani ho hájit před druhými. Ačkoliv vždy není pravda na jeho straně, neustoupí a nerad si přiznává chyby. On má pravdu, on přece chyby nedělá. Velmi nerad se mýlí, omyl považuje za osobní selhání. A kdo by dal na obdiv selhání? Dopouští se zbrklých rozhodnutí s nečekanými následky, které není schopen kompromisně vyřešit. Vinu je pohodlnější svalit na druhé a vypořádat se sám se sebou osamotě. Skutečnost, že nerad přiznává prohru před ostatními, neznamená, že prohru nepřizná sám sobě. V takových situacích zaleze do kouta, kde se zlobí sám na sebe. Nadává si a nejradši by si i sám nakopal zadek. Druhou možností je útěk do lesa, šum a vůně borovic ho přivádí na jiné myšlenky. Vyřezává zvířata ze dřeva. Tiše trucuje, dokud vztek a rozhořčení neodnese vítr. Časem všechno zlé přejde, výčitky odplavou a rozbouřené peřeje se změní v klidnou plynoucí řeku. Pobyt v lese mu přináší jisté uspokojení a zadostiučinění. Netíží ho žádné povinnosti, ty z celého srdce nesnáší. Opovrhuje silnými řečmi. Silné řeči je třeba dokázat činy, přesně o to se snaží. Pokud řekne, udělá. Nesnáší, když mu někdo radí, co a jak má dělat. On se dokáže přizpůsobit každé situaci, každé podmínce, i přestože si vlastně není jistý, co dělá. Své myšlenky a plány často nedává najevo, nesnese kritiku, která by mohla přijít. Je vytrvalý, jde si za svým. Boj pro něj končí jen vítězstvím. Jistě, někdy prohraje, ale sám v hlavě si říká, že do boje nedal všechno a dalšími výmluvami si vytvoří cestičku až k vítězství. Když chce dokáže vyburcovat dav a přinutit ostatní, aby dělali, co chce. Nevýhodou jeho příkré cílevědomosti je to, že neví, kdy toho musí nechat. Sám neví, kde je jeho hranice, kam až může zajít. Jedná impulzivně a lhostejně. Nejdřív koná a pak myslí. Jeho chladnokrevnost se na něm podepsala. Dokáže lidem ublížit a někdy cítí i radost. Svůj vztek si vybíjí na ostatních. Nejdříve je vyprovokuje a nechá zasadit první ránu, pak přichází jeho chvíle. Ztrácí kontrolu a když ho někdo včas neodtrhne, dotyčný dopadne při nejlepším hodně zle. Je jako hrnec, do kterého kape voda po kapkách. Chvilku trvá, než přeteče, ale jednou přeteče, protože žádný hrnec není tak velký. To samé platí i pro něj. Vztek v sobě dlouho drží a poté exploduje kvůli banalitě. Nemá rád sraby, co nemají žádnou vůli a všechno zdají. Neuznává ani autority. Musíte být hodně zvláštní, aby vás začal respektovat. Ale pokud toho dosáhnete, jeho obdiv trvá dlouho. Můžete se na něj spolehnout a věřit mu. Za každou cenu plní své sliby. Nejvíc ze všeho si cení odhodlání a upřímnosti. Sám také těmito vlastnostmi disponuje. Nebojí se říkat věci na rovinu, pokud jste upřímní vy k němu, je upřímný a loajální on k vám. Nevynucuje si respekt u ostatních, je mu jedno, co si o něm druzí myslí. On sám sebe dobře zná. Většinou se ho lidí bojí a s tím jde ruku v ruce respekt. Nejčastěji se baví jen s několika málo lidmi, nebo jen jedním člověkem. Skupinám se vyhýbá, protože má pocit, že by ho ani mezi sebe nepřijali. Neodpustí cynický výrok či sarkastickou poznámku, ale to je u něj naprosto běžné. Baví se tím, všechno je pro něj hra a on je hráč. Pro ostatní působí jako zatrvzelý pesimista s laxním přístupem. Jen málo lidí ví, že každá mince má dvě strany. Dokonce má i zvláštní smysl pro humor, kterým dokáže lidi pobavit, ale i urazit. Na první pohled vypadá, že emoce jdou mimo něj, což je pravda jen částečně. Emoce se snaží skrývat a nedávat najevo. Myslí si totiž o nich, že jsou to jeho největší slabosti, přitom je to jeho největší síla, ze které může čerpat energii. Bohužel na tohle ještě sám nepřišel, proto musí najít někoho, kdo mu ukáže pravdu o něm samém. V jeho nitru svádí boj dvě naprosto odlišné povahy. Mladý muž toužící po dobrodružství a nebezpečí. Lehkovážný vtipálek s často používaným sarkasmem. A muž, který musí splnit povinnosti vůči rodině a chránit zájmy korporace...
Nevzpomíná si na den, hodinu ani na místo narození. Žádný údaj mu nezbyl známý, čas určovali pomocí Slunce na obloze. Rodiče byli nevzdělaní. Neuměli číst, psát. Dokonce nedokázali vyjmenovat dny v týdnu. Žili v uzavřené komunitě s několika rodinnými příbuznými. Jediné, co ví, je, že se s mladší sestrou narodili za hranicemi korporace. V nedaleké osadě uprostřed vyhořelého lesa. Matka zemřela při porodu sestry. Vzpomíná, jak ho porodní bába poslala pro vědro vody k nedalekému potoku. Pětiletý chlapec utíkal jak nejrychleji mohl. Vrátil se s vědrem vody, které stejně vylil ve dveřích. Pohled na nehybné tělo matky mu vzal dech i část psychického zdraví. Zhroutil se. V koutě dřevěné chatky plakal několik hodin, dokud se nevrátil otec z lovu. Společně s ostatními vykopali hrob a dvojnásobnou matku pohřbili. Ne do země, její tělo bylo spáleno na popel. Mrtvé vyprovázeli na druhý břeh ohněm. Sympatizovali s korporací Phoenix, zdejší lovec duší k nim chodil často na návštěvy. Přinesl jídlo a hračky pro děti. Blake si lovce velmi oblíbil, byl fascinován příběhy a dobrodružstvím, které denně zažívá. Právě lovec promluvil do dětské duše a zbavil chlapce bolesti ze ztráty matky. Vysvětlil mu, že musí být silný a postarat se o svou sestru. Blake bral slova může na výsost vážně. Čím starší byl, tím více se věnoval sestře a lovu v lese. V deseti letech zabil prvního jelena. Desetiletý chlapec s nožem proti dvoumetrovému skokanovi. Boj vyhrál se štěstím, nebýt taktické pasti, nikdy by jelena sám neskolil. Přinesl domů maso, nakrmil svou sestru i nemocného otce. Ten se napil nepřevařené vody z lesa, měl žloutenku a vysoké teploty. Ostatní členové skupiny se od nich distancovali. Báli se nakažlivé nemoci a vyhnali je pryč z tábořiště. Ocitli se v lese naprosto sami, odtrženi od domova a všeho, co znali. Blake, batole a nemocný muž. Neměli moc šancí na přežití. Uchýlili se do zničené továrny zbraní. Den se ode dne byli zoufalejší. Otcův stav se horšil každým dnem. Tehdy bylo Blakeovi dvanáct let. Fyzicky vyčerpaný a psychicky na dně, měl chuť všechno vzdát. Jediné, co ho drželo na životě byla sestra. Musel se o ní postarat, proto se odhodlal k něčemu, na co nebyl připravený. Nemohl dovolit, aby je otec nakazil. Ani ho nechat se trápit. Na léky neměli peníze, ani nevěděl, kde peníze sehnat. Zbavil otce bolesti, jedné bouřlivé noci mu zacpal ústa polštářem a polštář nepustil, dokud se otcův dech nezastavil. Spálil tělo a vydal se na dalekou cestu k hranicím korporace. Neměl žádný plán. Jen cíl. Dostat svou cestu do bezpečí. Cesta zabrala několik týdnů, než se konečně ocitli u brány. Dočkali se mrazivého přivítání. Hlídka je odmítla pustit dovnitř, byli z venčí. Mohli být nemocní, nikdo nevěřil slovům malého chlapce. Obrátil se k nim zády, chtěl se vrátit do lesů. Tehdy ho zastavil chraplavý hlas staršího muže. Vydal rozkaz otevřít bránu a přijal je do svého sídla. Poskytl jim střechu nad hlavou, teplé jídlo a koupel. Vděčný Blake apeloval za svou sestru, nabízel všechno, co měl. Nůž a pár osobních věcí, mezi kterými byly rozbité hodinky po otci a zbraň bez zásobníku. Muž se nabídce zasmál, přesto se domluvili. Ujme se mladší sestry na oplátku za Blakeovi doživotní služby. Okamžitě souhlasil. Nic lepšího si nemohl přát. Oba měli, kde spát a zdravotní péči, kterou prochladlá sestřička potřebovala. Kromě rodinného zázemí získali vzdělání a rodinné jméno. Do té doby byl prostý Blake. Poté přijali se sestrou příjmení Gallagher po muži, který se jich ujal. Slíbil mu své služby i život. Naprosto se podřídil jakémukoliv přání či rozkazu. Zúčastnil se tréninků hlídky. V sedmnácti letech se stal prvním nejmladším členem. Práce a ochrana korporace pro něj byla vším. Byl jim vděčný za svůj i sestřin život. Po dvou letech úspěšné služby byl požádán svým nadřízeným generálem Gallagherem, aby odešel od městské hlídky a přidal se k lovcům duší a špiónům. Měl s Blakem jisté plány, byl loajální voják, který slepě následuje příkazy. Poslal ho pryč ze svého domu a svěřil ho do rukou jiného lovce. Shodou náhod se jednalo o toho samého, který navštěvoval chatu rodičů. Učil se od něj, získal spoustu nových zkušeností. Byl pryč tři dlouhé roky, než se znovu shledal se svou sestrou. Za tu dobu ho svět tam venku poznamenal. Stál se někým jiným. Byl z něj lovec duší s minimálním slitováním nad svými obětmi. Dokonce se tajně infiltroval do jiné korporace. Za úkol měl získat tajné materiály na výrobu zbraní, tehdy šlo všechno podle plánu, hodil složku na stůl generála Gallaghera, proto dostal tučnou odměnu. Za peníze si zajistil vlastní bydlení, dokonce požádal sestru, aby se k němu nestěhovala. Ta se zatím nerozhodla, zda zůstane u rodiny Gallagherů, nebo se přestěhuje k němu. Byt by měla sama pro sebe, Blake je neustále na cestách, nebo se toulá po Světě. Právě se chystá na další výpravu. Blíží se konání turnaje, korporace shání vhodné rekruty, proto se i on dal do práce. Momentálně pobíhá uvnitř korporace, ale co nevidět se dostane do Světa...
Doplnění piště na e-mail...

Mirian Chalice Laurent

12. listopadu 2016 v 20:34 | Viol

Pohlaví: Žena | Věk: 57 | FC: Maye Musk | Majitel: NPC | Status: Živá
Jedná se o velmi přeměnlivou osobu, u které je těžké určit, jak se v daný moment zachová, nebo jak na vás zareaguje. Jelikož je opravdu zákeřná, většinou od ní lze očekávat nějaká zatěžkaná lež, nebo zlý plán či úder. Velmi ráda na sebe upozorňuje, což mnohkdy dokazují její účesy či její mluva a myšlení. Svým způsobem jí perfektně popisuje slovo: Podlost. Dříve, než-li jí však budeme kvůli těmto nekladným popisům odsuzovat, bych vám o ní měla povědět velmi zajímavou a důležitou věc. I přes všechny zlé myšlenky co už nadumala, přes ty špatné skutky co vykonala, i za ty lži co napovídala, se v ní skrývá milost a pochopení. Jen to nedává příliš najevo, nechce přede všemi vypadat zranitelně. Ani si to v jejím postavení skoro nemůže dovolit, pokud nechce upadnout pod limitovanou čáru společnosti. Jelikož, politika je zásadní věc, když se v ní zachováte nejistě a příliš umírněně, klesnete autamoticky ke dnu. Lehce se dostáváme k jejím plusům a mínusům, které jí zasahují každičkým dnem. Vždy má dopředu nachystanou řeč, kterou přednese před své lidi, nebo kterou přednese v zahájení Turnajů. Je tedy velmi praktická, a v její blízkosti musí být všechno dokonalé. Za každou chybičku by dokázala zabíjet. Nenávidí, když jí někdo ignoruje nebo s ní nejedná jako s veleváženou osobou, kterou svým způsobem je. Dožaduje se přehnané pozornosti a obdivu, chce si připadat důležitě a chtěně, nesnesla by, kdyby jí všichni přehlíželi. Proto, když její den neproběhl podle představ, odrazí se to na její osobnosti každičký okamžik. Ve své, avšak hluboké mysli, se jí schovává malá naděje skromné dámy, s city, a předsevzetím. To se však ztratilo už kdysi dávno, a nejde to navrátit. Od té doby se jí v hlavě usadila nejhorší noční můra, díky které má problémy se svým duševním zdravím. Doktoři jí při malém vyšetření řekli jednu věc, díky které se v ní usadilo něco horšího, než obyčejná noční můra.
Její tamnější historie, na ní ponechala spoustu viditelných, bolestných a znepokojujících ran, ale zároveň jí učinila ambicióznější a cílevědomou ženou. Počátek, její radostné a rozmanité dětství, dny, kdy ještě nerozuměla lidské povaze a lidskému chápání, dokonce ani tomu, proč se z ní později stala podlost sama. Tenhle počátek, byl vskutku nádherný. Jelikož byl normálním životem každého z nás. Byla ustrašená, možná podmanitá. Milovala, když mohla trávit čas se svými blízkými přáteli, a nejvíc, když mohla být s rodiči. Ke svým šestnáctinám, se začala mírně měnit. Její charakter zobrazovala sebejistota, domýšlivost a značná krása. Za svých mladých let, byla doopravdy krásnou dívkou, kterou nikdo nemohl jen tak přehlédnout. Už od malička vyrůstala v bohatém sídle na vrcholku majestátní věže, jelikož její (...)
O doplnění si pište na email...

Nicholas Muller

12. listopadu 2016 v 15:43 | Renaiti

Pohlaví: Muž | Věk: 18 let | Síla: 7 | FC: Frank Dillane | Majitel: Renaiti | Status: Živý
Points: - | Vlastnictví: - | Amulet: Fotka jeho rodiny
Co myslíte, má vůbec nějaké? Ale jistě, že ano, každý přece má, ať už o tom ví, nebo ne. Mezi jeho obrovskou výhodu patří to, když viděl, jak mu přímo před očima zavraždili otce. Poznamenalo jej to a díky tomu nemá žádný problém udělat někomu jinému něco podobného. Na něj také ohled nikdo nebral. Také je poměrně inteligentní, samozřejmě pouze přirozeně, nebyl mu dovolen ten luxus chození do školy. Vždy když se dostane do nějaké zdánlivě neřešitelné situace, dokáže si poradit a zachovat při tom zcela chladnout hlavu. Není to žádný zmatkař a v tomto ohledu dokáže být velmi dobrou oporou, když vedle vás ve špatné situaci stojí naprostý kliďas, jež dokáže racionálně myslet a uvažovat. Problém mu nedělá ani nějaká kondička, na svojí cestě se musel hodněkrát pustit jen tak do běhu, aby neztrácel čas a trochu se pohnul. Na svých zádech je schopný v batohu odnést naprosto cokoli, co se mu jen může v budoucnu nějakým způsobem hodit. Stejně tak už ne jednou ulovil nějaké zvíře, aby umlčel svůj naříkající žaludek. Tudíž s nějakou kovovou tyčí, či něčím podobným se rozhodně ohánět dokáže, pokud potřebuje a jen trochu se mu chce...
Jeho minulost je poměrně pohnutá a vždy si zatím vybral tu špatnou cestu, která se však na počátku zdála být dobrým řešením. No jo, prostě neumí předvídat, co jeho činy mohou znamenat do budoucna, což je asi docela problém, s nímž se však potýká již hodně dlouhou dobu. Ruku v ruce s tím jde i to, že se vůbec dal na cestu drog. Člověk by si řekl, že v tak už dost zničeným Světě nebude ničit i sám sebe, ale evidentně to v tu chvíli viděl trochu jinak. Ono, zapomenout na všechny trápení je docela dost lákavé, no ne? S drogami souvisí i jeho epileptické záchvaty. Možná již v sobě měl předpoklad pro epilepsii zakódovaný od narození, ale nepropukla u něj do té doby, než byl již tři dny bez dávky kokainu, divná to náhoda, co myslíte? Kokain i heroin se na něm jasně podepsali. Bez nich nedokáže již normálně fungovat ani myslet. Pokud je již dlouho bez nich, rozklepou se mu ruce, poté nohy a nakonec příjde epileptický záchvat. Jenže je docela problém, když takový záchvat dostane, když není nikdo poblíž, aby mu pomohl, to už mu jde opravdu o život. Proto se snaží vždy mít u sebe sebemenší dávku, aby byl v pohodě...
Narodil se už do tohohle zpropadenýho Světa, který mu občas připadá jako ráj ďábla na zemi. Jak už to tak bývá, měl matku i otce, dokonce později i sestru. Doslova se svojí rodinou přežíval, byli odkázáni jen na to, co si našli k jídlu a pití. Stálé přístřeší taky neměli a to z toho důvodu, že když se někde zdrželi moc dlouho, neměli potom už co k jídlu a navíc se to všude hemžilo zvědavýma očima, které nechtěly pomoci, jen slídit. Rodiče jim oběma často vyprávěli o tom, jak se to všechno stalo a proč se vlastně musí žít na takovýmhle Světě, kvůli komu to je. Z líčení svých rodičů pochopil, že korporace jsou zlo. Své tvrzení si jasně potvrdil, jakmile dovršil svých patnácti, kdy se on i jeho rodina setkala s jakýmsi mužem, který jim nabízel jídlo. Všichni čtyři se chovali jako nedůvěřivá divoká zvířata a nechtěli si od něj nic vzít. Nedá se říct, jestli to bylo dobře nebo ne, avšak muž na ně začal naléhat víc, chtěl si totiž Nicka odvést s sebou. Když je jejich rodiče bránili, ten odporný chlápek bez milosti rozdrtil lebku baseballovou pálkou jeho tátovi, poté něco zamumlal do vysílačky a odešel. Ten hrůzný obraz má před sebou Nick neustále. Věděl, že to co ten muž udělal bylo kvůli němu. Nechtěl ohrozit sestru ani matku a proto se prostě vydal jednou v noci pryč. Byl rozhodnutý svého otce pomstít, ať jej to bude stát cokoli. V Nákupním centru narazil na jakéhosi podivína, který mu nabídl sáček s bílým obsahem a slibem, že zapomene na všechna trápení. Měl pravdu, ale od té doby je Nick závislý na heroinu a kokainu, pokud je bez jednoho nebo druhého déle než dva dvy, často dostane epileptický záchvat, který v něm tyto látky probudily. Možná i z toho důvodu, aby měl vždy dost toho, co potřebuje, si našel jakési místečko, kde se mu ujmula koka i trocha máku a z toho vyrábí kokain a heroin. Dokonce se dostal i mezi vyhledávané dodavatele...
Doplnění piště na e-mail...

Morgan Bruner

12. listopadu 2016 v 12:48 | Renaiti

Pohlaví: Muž | Věk: 69 let | FC: Harrison Ford | Majitel: NPC | Status: Živý

Už jeho výraz v obličeji jasně na první pohled napovídá, že to nebude velký sympaťák. Avšak pokud si s ním alespoň chvíli popovídáte, zjistíte, že není zase až tak špatný, mluví rozumně a dokáže být milý. Ovšem to všechno je pouho pouhá přetvářka, jež ho stojí hodně sebekontroly v mnoho případech. Snaží se být na všechny přívětivý - jak myslíte, že by se jinak udržel v čele korporace? Ale to je pouze jeho veřejná stránka. Veškeří blízcí pracovníci moc dobře vědí, jak se dokáže chovat. Nemilosrdně, chladně, absolutně bez špetičky lidskosti. Nutno podotknout, že pokud nechá někoho rozdrásat svými dvěma milášky a nepocítí ani trochu výčitek svědomí, člověk by se nejspíše měl mít na pozoru před tím, co mu provede. Ale to už blízce souvisí s jeho touhou někam to dotáhnout. Nejen sebe, ale celou korporaci, aby něco znamenala. Sice zachovává v mnoha případech chladnou hlavu, ale nějaké věci jej přeci jen dokáží rožčílit, tak jako každého. Ale ať už je jaký je, jeho vůdcovské schopnosti z Acid Union udělaly to, co je. A povězte popravdě, kdo by cestou k jedné z nejmocnějších korporací zachoval čistý štít? Navíc, cesta do pekla je vždy dlážděna dobrými úmysly, tak proč tam nejít rovnou s těmi špatnými...

O jeho dětství ani mládí se toho mnoho neví. Jak jste již mohli jistě pochopit, nejedná se o příliš sdílného člověka, který by o své minulosti vyprávěl nebo dokonce psal paměti. Toho se u Morgana nedočkáme. Počátky jeho života jsou všem jednou velkou záhadou. Nutno však podotknout, že i jeho život s nástupem do korporace je velmi zajímavý a plný pikantností. Ve svých 28 letech byl zasazen do pozice leadra korporace Acid Union. Stalo se tak hlavně díky jeho báječným řečnickým schopnostem, díky nimž dokázal lidi přesvědčit, že budou mít jen vše, na co si pomyslí. Začal se obklopovat těmi nejlepšími vědci, hackery a špiony. Dokonce mezi špionkami objevil i jednu velmi zajímavou sedmnáctiletou dívku. Jak už to tak bývá, jako poměrně mladý se chtěl předvést, sebe i jeho vliv, aby na ni udělal dojem. Netrvalo to dlouho a už byla jeho. Líbila se mu nejen díky svojí povaze, ale také stejnému zájmu jako měl on. Podmanit si všechno a všechny. Stal se z nich dokonalý tým. Bral ji na všechna zasedání, kde se rozhodovaly další podrobnější kroky o zničení Šestky. Mezi tím se však také snažil vypořádávat s nátlakem ostatních korporací, které mu stále byly v patách. Iritovalo jej to, chtěl být několik kroků před nimi, ale stále se mu nějak nedařilo. Až tedy do té doby, než mu jeho špión přivlekl vůdce jedné z korporací. Morgan byl jeho činem naprosto zděšen, nemohl si dovolit, aby na něj ostatní korporace zaútočili. Avšak bylo mu jasně vysvětleno, co ten muž celou tu dobu dělá, že svoji funkci pouze předstírá. Snažil se zachovat klidně a muže nechal předhodit před všechny zasedající leadry, kteří také prahli vědět, koho zastupuje a proč. Mučení probíhalo děsivým způsobem, muž stále držel jazyk za zuby, ale Mirian to asi nezvládla, nebo už měla vší té šarády dost a vystoupila z role. Morgan byl po celou dobu klidný, vše si vyposlechl, ale poté, co v zasedačce zůstali jen oni dva, začal být zcela nepříčetný. Obracel stoly, házel propiskami, dokonce i mo Mirian něco hodil, byla to učiněná bouře, protože ona si to nenechala líbit. Zapřísáhnul ji, že ji i její lidi zadupe do země. Netrvalo to dlouho - možná z toho všeho jeho vzteku - a propukla další válka. Soudtředil se jen na jedno a to zničení Šestky. Dával takové rozkazy, aby Mirianina korporace podnikala zcela nesmyslné útoky, při nichž přicházela o čím dál více lidí - a jakožto spojenci musela Mirian jeho příkazy plnit, ať se jít o líbilo nebo ne, on byl ten, který tomu velel. Možná to udělal ze soucitu, možná jen z toho, aby měl pro příště někoho v záloze, až bude mít zase chuť ničit nějakou korporaci, kdo ví? Každopádně nechal Mirian i její korporaci těsně před padnutím Šestky být. Když šlo potom všechno do háje, úplně se od ostatních korporací distancoval. Všeho měli dost. Lidí, perfektních mozků i zásob. To ty další korporace za ním potom přišly škemrat. Zatímco byli pod zemí, začal vymýšlet plány, jak by mohl potrestat kohokoli, kdo se na něm bude přiživovat. Mnoho vědců při plnění jeho požadavků selhalo a byli buď vyhnáni na zem nebo rovnou popraveni, aniž by to někdo z ostatních lidí zjistil. Ale jednomu vědci se to přeci jen po těch desítkách let povedlo a získal tak své dva geneticky upravené milášky - Champawata a Khana. Oba mají ještě větší sílu než už tak silný tygr a byl jim předhozen ne jedna bytost, která se na Morganovi přiživovala jako klíště. Stále je hrdný na svoji korporaci a právě proto ji udržuje na takové úrovni jako je...
Mirian Chalice Laurent x Tuhle ženu potkal v mladém věku a okouzlila ho svojí povahou. Dal si jasný cíl, chtěl na ni zapůsobit. Po nějaké době se mu to konečně povedlo a on byl spokený. Zjistil také, že toho mají hodně společného. Tedy hodně, co se týče politiky. Stal se z nich dokonalý tým a je přesvědčen, že kdyby mu řekla, kdo vlastně je, mohli by být těmi dvěmi nejsilnějšími korporacemi a vládnout Světu, ale udělala chybu, za kterou zaplatila. A ne jednou už viděla, jak byli její špioni předhozeni jeho tygrům, když se znovu snažila zajímat se o jeho věci v podzemí...

 
 

Reklama