Valora St. Kaartje

26. listopadu 2016 v 21:22 | Viol |  Characters

Pohlaví: Žena | Věk: 32 let | FC: Elizabeth Mitchell | Majitel: NPC | Status: Živá

Nikdo snad nemohl předurčit, že tahle okouzlující a křehká žena, se jednoho dne stane někým tak významným a potřebným. I přesto že předpoklady jejího myšlení k tomu zavádějí jistý směr. Její nejčastější vyjádřenou emocí, se stala nadprůměrná inteligence a rozhodnost. Lidi si svým intelektem umí velmi vydřeně omotat kolem prstu, aby jí podpořili v plánech k budoucnosti. Její zvláštnost přetrvává v hebkých zářivých blond vlasech, díky kterým vypadá tak mladě a přesvědčivě. Je známa hlavně díky své perfektně vytvarované postavě, což jde vidět především na uplých kalhotech a sametovém saku. Má vytříbený vkus, což dokazuje její luxusní obydlí, stříbřité šperky, drahá kosmetika, nebo dokonce jídelní příbor. Nesnáší nepřesnost, vulgaritu (kterou přesto musí někdy používat i ona), nevědomost, vysoké nároky a lidi, co jsou lepší než ona. Lidi si musí prostudovat, než jim svěří do rukou něco důležitého, nebo než se s nimi spřáhne. Samozřejmě v osobnějších záležitostech. Svá tajemství však sděluje pouze těm nejbližším osobám, která zná už dlouhou dobu, a v kterých vidí potenciál. Nejvíc se svěřovala svému otci, ano, to kdysi ano. Pak blízkým přátelům, jež měla sice málo, ale dost k tomu aby se nepovažovala za samotářku. Socializace je pro ní to nejhlavnější, a proto se snaží vycházet skoro s každým, chce působit mírumilovně ač se jí někdy nedaří. Její monotónní hlas jde rozeznat po pouhém slově. Ani né příliš monotónní, jak spíš vážný a setrvačný. I když její hlas podstatu tak moc nemění. A jako každý člověk, i ona má z něčeho strach. Například z toho, že se jednoho dne probudí bezmocná. Že najde nějakou vzpomínku na svou matku. Anebo že jí zbaví vlády nad Defiancí.
Svůj život by byla schopna hodit do planoucího ohně, jako zmuchlaný a nepotřebný kus papíru. Mohla by tvrdit, že její život bylo jedno velké zklamání, nebo jeden obrovský úspěch. Jako malá měla jednu zálibu, v které ji příliš mnoho lidí nepodporovalo. Dokonce ani její vlastní matka, ani její bratr. Pouze její otec v její úvahy věřil, a podporoval ji. Ta záliba, byla vedení ostatních lidí nebo věcí. Ve svých 13 letech, se rozhodla vedení dostat i do její třídy na Základní Škole. Chtěla mít své slovo, přála si, aby jí všichni poslouchali a souhlasili s ní. Avšak, její postarší třídní učitelka si po nějaké době zavolala do školy rodiče, kterým sdělila, že na třídu má špatný vliv, že od té doby co si všimla, že jim našeptávala různé věci, atmosféra se časem začala měnit po celé škole. Matka se z toho málem propadla studem a zhrozením, otec se mezitím natřásal pýchou. Se svou matkou toho nikdy neměly tolik společného, což jí doopravdy mrzelo. Byla až moc ustaraná, opatrná. Valora byla povahou celý táta, a vzhledem se podobala své babičce od matčiny strany, tím pádem, se podobala své matce. Taky tak nádherné lesklé blond vlasy, navlněné a okamžitě povšimnutelné. Rysy lícních kostí, dlouhý krk, oči skleněné jako panenka, modré jako barva na palety. Možná celkem přehnaný popis, ale z blízka to tak doopravdy vypadá. Někteří o ní říkali, že je posel nějaké bohyně nadvlády. Sedí to k ní teda perfektně. Ona si však nikdy nepřipadala tak úžasně nádherná, nevšímala si toho, že každý pozoroval jak jí vlasy padají přes ramena, a jak se při tom na ní užasle dívají. Protože to nemělo cenu, být pyšná na sebe, když ten po kterém jste to zdědily, vás už dávno opustil. V nedělní večer, se její matka rozhodla se sebrat, a ujet někam daleko. Najít si nový život, s lepšími lidmi. Jela dalekou cestu, než si našla lepší místo. Nikomu neřekla, kam jede. Zanechala po sobě jenom kus papíru.. na který napsala rozlučná slova. Věděl jsi, že to jednoho dne přijde. A ten den, postihla tahle hodina, tahle minuta, těchle pár křehkých vteřin. Alexi, ty moc dobře víš, jak dlouho jsme to tajili. Že nás už nic nespojuje, nic nepřitahuje. Že lituji toho, jak jsem se rozhodla žít. Promrhala jsem všechno, a tím vážně myslím všechno. Má vlastní dcera nestála o mou přítomnost. Můj syn ode mě odešel. Je na čase, abych udělala to samé. Po přečtení tohohle vzkazu, se otech psychicky zhroutil. Bylo to s ním špatné, a on věděl, že se jednoho rána neprobudí. A Valora se dozvěděla, že její otec, celou dobu ve svém životě zanechával stopy po svém vážném plánu. Založení nové korporace, neboli spyknutí proti Dalttonu. A ona, po jeho smrti, dokončila to, co už nestihl. Založení nové korporace, kterou pojmenovala, Defiance.

,,Čas nám připomíná, že i ty nejkřehčí sekundy, mohou přerůst v nekonečná staletí.''
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama